Vždycky jsem chtěla pracovat s počítačem. Protože mi to přišlo naprosto jednoduché a taky velmi pohodlné. Vzpomínám si, jak moje maminka pracovala v bance, kde pracovala za přepážkou, aby vydávala peníze anebo sjednávala různé půjčky hypotéky a nebo další finanční produkty. Taky si bobře vzpomínám na to, jak moje maminka tam vždycky chodila krásně oblečená, upravená a vůbec se nepředře, zatímco můj otec pracoval ve skladu. Tohle bylo úplně něco jiného, byl to pravý opak maminky.
Protože otec vždycky chodil domů úplně unavený a neměl na nic náladu. Abych se vám přiznala, tak mi to hodně mrzelo. S maminkou jsme si vždycky po práci sedly ke stolu a povídaly jsme si, zatímco otec šel k televizi a byl celý unavený. A vlastně tady jsem pochopila, že když se budu ve škole snažit a budu znát základy informační technologie a práce na počítači, tak potom taky můžu dělat nějakou úředničinu v bance, kde se taky nepředřu. Později mi ale maminka řekla, že to nemá jenom samé plusy a taky pozitiva. Tak jsem si řekla, že si o tom budu zjišťovat více.
A potom když jsem se dozvěděla, že informační technologie je hlavně o počítači a o logice, tak jsem byla docela v koncích. Informační technologie a počítač pro mě asi moc nebudou. Protože vůbec jsem tomu nerozuměla a neměla jsem udělat ani třeba například excelové tabulky nebo pracovat s wordem. Bylo to pro mě velice složité. A jak jsem dodělala maturitu, tak z informační technologie jsem na vysvědčení měla čtyřku. Bylo mi trapně, zatímco moje maminka se v počítačích a informační technologii vyznala a vynikala v tom, tak já jsem byla na opačné straně. Protože vůbec mi to nešlo. A i nyní, asi po deseti letech v tom nejsem tak dobrá, jako moje maminka. Myslím si, že maminka by věděla popsat informační technologii i poslepu nebo v polospánku.
