Vzpomínám si, jak jsme s rodinou dali naší babičce mobilní telefon. Nebyly Vánoce ani neměla narozeniny, ani nebyl žádný významný den. Jenom jsme se prostě rozhodli, že babičce pořídíme mobilní telefon. Babička ale když to viděla, tak vůbec nevěděla, co má dělat. Protože babička vůbec nevěděla, co s tím má dělat a jak se s mobilním telefonem vůbec nachází. Takže jsem babičce všechno chtěla ukázat. Jenomže jak babička viděla, jak já s tím bojuji, tak se úplně bála, že prý se to nikdy nenaučí. Jenomže já jsem s tím mobilním telefonem vůbec nebojovala. Jenom jsem se chtěla podívat, jaké všechny má funkce a taky jak to všechno má vypadat.
Protože ne všechno může být dokonalé. Nic není takové, jak se zdá. Proto jsem byla velice ráda, když moje babička nakonec tedy dala na to, že se to prý chce naučit. Byla jsem ráda, že tohle se mnou taky držela moje máma, která chtěla, aby se právě babička naučila velmi dobře zacházet s mobilním telefonem, protože moje máma se svojí mámou si chtěly stále volat. Jenomže, když babička potom zrušila pevnou linku, tak samozřejmě musela taky si pořídit něco jiného. A i když babička vůbec nic nechtěla, tak jsme jí donutili mobilní telefon. Nakonec tak všechno dopadlo skvěle a babička se během týdne naučila zacházet skvěle s mobilním telefonem.
Takže dokonce nejenom volala s mámou, ale taky se mnou. Je prima, že já si mohu volat s mou osmdesátiletou babičkou, která se už vyzná v mobilním telefonu. A tady jde vidět, že kdo chce, tak se opravdu každý naučí to, i když se mu třeba nechce. Já jsem se taky musela naučit několik věcí, které je potřeba se naučit. někdy se člověk musí učit a dozvědět se něco, i když s emu vůbec nechce. Já o tom vím své. Je to jenom mobil, ale věřte, je opravdu důležitý. A nyní v dnešní době víme, že s mobilním telefonem je všechno rychlejší a pohodlnější.