Vždycky jsem měla ráda zvířata. Když jsem byla malá, tak jsem měla dva psy, kočku a taky králíka. Byl to můj sen a taky mi trvalo opravdu hodně dlouho, než jsem přemluvila mámu a tátu, aby mi pořídili psa, protože moje nejlepší kamarádka měla dva psy a jela já toužila alespoň po jednom. Chtěla jsem, abych měla dva malinkaté pejsky. Jenomže mí rodiče stále byli proti. Nechápu, proč jsem doma nemohla mít vůbec žádné zvíře.
Jako první mi tedy pořídili nakonec králíka. Byla jsem z toho velmi rád překvapená a taky ráda, protože jsem byla šťastná, že mám konečně doma nějaké zvíře. Jenomže později jsem zjistila, že králík není tak zábavný jako třeba pes anebo kočka. Jenomže pak se stalo takové štěstí, že jsem našla venku malé kotě. Bylo v zuboženém stavu, takže jsme si ho nakonec nechali. Samozřejmě, že kotě prošlo velkou prohlídku u veterináře a zjistili jsme, že kotě bylo zdravé, pouze podvyživené. Takže už jsem měla doma kočku a taky králíka. No a jak plynul čas, tak za čtyři roky k nám přibyli dva pejsci.
Protože mámina kamarádka bohužel zemřela a nikdo se neměl postarat o její dva malé psy. Měla dva jezevčíky, kteří zůstali u nás. A byla jsem opravdu v sedmém nebi, že mám doma konečně moje vysněné psy. I když ti psy nebyly štěňata, vůbec mi to nevadilo. A protože mám ráda pohyb, a tak jsem se psy opravdu velmi často chodila ven na dlouhé procházky. Bavilo mě to a věřím, že příští rok si konečně pořídím svého oblíbeného německého ovčáka. Mám totiž moc ráda nyní velké psy, protože chci s nimi běhat a jezdit na kole. Doufám, že se mi můj sen splní. Bydlím sama, přítele nemám a jezevčíci jsou už moc staří, aby se mnou běhali, tak jsou u mých rodičů. S já si pořídím konečně německého ovčáka, který má rád pohyb stejně tak jako já. Zvířata mám opravdu velmi ráda a těší mě, že mám možnost je doma vůbec mít.
