Na našich silnicích se setkáváme nejen s mladými začínajícími řidiči, ale také s těmi starými. Ti však mohou působit problémy stejně, jako začátečníci. Problém však je, že tito si to těžko uvědomují a jen málokdo má vůli se zlepšit. Problém je především v tom, že s věkem klesá naše reakční doba. To znamená, že potřebujeme delší dobu, než zareagujeme na nečekanou situaci. Jaké problémy to může způsobit na silnici, kde o ně není nouze, je poměrně jasné.
Problémem ovšem je, že tito lidé si svůj nedostatek neuvědomují. Naopak, věří, že vzhledem k tomu, že mají hodně zkušeností (koneckonců strávili za volantem již desítky let), patří k nejlepším řidičům. I to však může snadno přispět k dopravní nehodě. A ta pro ně, vzhledem k jejich vyššímu věku, může mít i fatální následky.
Opominout také nelze fakt, že tito lidé sice řídí již desítky let, avšak po většinu této doby se jednalo o starší, pomalejší modely. Teprve v poslední době se začaly vyrábět vozy s mnoha vylepšeními a také podstatně silnějším motorem. Na něj však nejsou zvyklí, což pravděpodobnost nehody jen zvyšuje.
Z výše uvedených důvodů se můžeme ptát, zda by pro řidičské oprávnění neměl existovat pouze minimální věkový limit, ale také maximální. To by znamenalo, že lidé po dosažení určité věkové hranice by ztratili možnost řídit. Na papíře se to zdá samozřejmě dobré, avšak narážíme zde na několik překážek.
Předně je zde fakt, že ne všichni ztrácíme schopnosti stejným tempem. Zatímco někdo může být již v padesáti slabý a pomalý, jiný je duševně i tělesně svěží ještě v sedmdesáti. Nalézt patřičnou věkovou hranici by tedy bylo obtížné a vyžadovalo by to spoustu studií, které by samozřejmě nebyly zadarmo. A všichni víme, v jakém stavu je náš státní rozpočet.
Dále je tu také skutečnost, že valná část zákonodárců by spadala právě do této věkové kategorie. A ti se možnosti řídit dobrovolně nevzdají, nehledě na protesty, které by nastaly mezi veřejností. Jedná se tedy o poměrně dobrý nápad, avšak za současných podmínek bohužel nerealizovatelný.