Jistě to znáte také. Domky jako vymalované a u nich krásné květinové zahrádky. Pravda, jsou již na ústupu a to je věčná škoda. Nyní je moderní rovně střižený trávník a na něm nějaký kámen, nebo kus dřeva. Neříkám, že se to někomu nemůže líbit. Chápu, že je to moderní a současné, ale přece jen, ty staré zahrádky se spoustou květů… Když jste tam v létě seděli, tak jste mohli pozorovat hmyz a spousty motýlů. Na trávníku si můžete jen lehnout a koukat na mravence, pokud tam vůbec v té chemii nějací ráčili zůstat. Zlé jazyky tvrdí, že trávník opustili s batohy na zádech nejen oni, ale všichni další brouci hned po prvním jarním postřiku. Chemickém, ne vodním, ten jim nevadí.
Bohužel, dnes již tato práce na zahrádce skoro nikomu nic neříká. A to byly většinou u domu zahrady dvě, jedna květinová a druhá užitková, kde se nasadily třeba brambory, mrkev, nebo prostě něco, co mohla později dobrá hospodyně zužitkovat. Předzahrádky jako takové tomuto účelu nesloužily. Vždyť který z chodců by chtěl vidět nať od brambor nebo od mrkve. Je to sice hezky zelené, ale oku lahodící jsou přece jen o něco více květiny. A tak naše babičky a maminky vlétly na jaře na věc a zasadily tam to, co se jim líbí.
U nás to byly třeba jiřiny, růže, tulipány, ale také majestátní kosatce a pochopitelně bílé lilie s obrovskými květy, které nám každý kolemjdoucí záviděl. Dokonce chtěli koupit, ale to maminka nikdy neprodala. Uřízla pár kousků a tomu, kdo chtěl je darovala. Prý pro radost. Zbytek jsem já nosila na hřbitov, kde byla pochována celá rodina. Kolem našeho chodníku byly ještě malé macešky a trochu dále zase spousta dalších květů. Tak nějak to kdysi na předzahrádkách vypadalo. Dnes už se to vidí málokde, ale když má člověk jen trochu toho štěstí, tak na ně narazí. Doufejme, že se to zase rozšíří a bude to k vidění skoro všude.
