Objev halogenidových výbojek znamenal průlom v prodloužení akční doby mnoha druhů lidských činností a především zlom v omezení závislosti na denním slunečním světle. Jde o velmi intenzivní světelný zdroj, s jehož nasazením lze poměrně snadno osvítit velkou plochu, resp. objem, počítaný na desítky až stovky čtverečních či krychlových metrů.
První typy tohoto svítidla vznikly ve vývojových laboratořích na počátku šedesátých let minulého století a již za několik let se nasazovaly ve značném rozsahu do výrobních hal, železničních překladišť a dopravních uzlů, a především na sportovní stadiony. V oblasti sportu byl tento relativně nenápadný počin doslova revolučním krokem k rozšíření masovosti nejoblíbenějších sportovních odvětví, jimiž jsou především hokej a fotbal.
Praktické využití
Sportoviště – kdybyste si dali tu práci a porovnali filmové záběry z televizních archivů sportovních přenosů z první poloviny dvacátého století a ze současnosti, budete vnímat postupné rozdíly v intenzitě a kvalitě umělého světla na atletických, zimních a fotbalových stadionech a na některých dalších sportovištích. Tato oblast využívá především podstatné výhody metalhalogenidového zdroje a tím je chladnější barva bílého světla. Sportovci se při tomto typu osvětlení mohou lépe soustředit na svůj výkon, nejsou omezováni únavou, která by přicházela v úvahu u sodíkových výbojek. Nevýhodou je pouze delší časová prodleva náběhu osvětlení na plný výkon.
Doprava – druhým nejčastějším místem využití halogenidových výbojek jsou některé klíčové nebo nebezpečné dopravní uzly, např. přechody pro chodce, víceúrovňové nadjezdy, odbočky, složité křižovatky, kde je kladen větší důraz na zvýšení pozornosti řidiče. Většina silnic je totiž osvětlena sodíkovými výbojkami, které řidiče spíše unavují. Často se s nimi také můžete setkat na frekventovaných místech se zvýšeným pohybem chodců, jako jsou velkokapacitní parkoviště, železniční peróny, nákupní zóny apod.
